Na začátku byla stará vojenská maringotka a sen jedné holky, která chtěla mít možnost vrátit se na místo, kam jezdívala jako malá na prázdniny za babičkou a dědou. Do podhůří Jeseníků.

A teď už k maringotce samotné. S trochou štěstí jsem narazila na starou maringotku a věděla jsem, že je to ta pravá. Přišlo mi hezké si maringotku svépomoci opravit a dát jí druhou šanci. Původně jsem opravu chtěla zvládnout celou sama, ale netrvalo dlouho a věděla jsem, že na tohle jsem prostě krátká. Štěstí stálo opět na mé straně a narazila jsem na šikovného pána, který maringotku zateplil a pomohl mi ji obléct do nového “kabátu”. Maringotku jsme převezli na její nové místo a já se mohla začít věnovat interiéru. Volné chvíle jsem trávila v Hornbachu, v železářství, následně v dílně a doufala, že jsem všechno naměřila správně. Pro holku, která dřív byla ráda, že si smontovala skříňku z Ikei to byla opravdu výzva. Teď už si tykám s pilkou, vrtačkou, šmirglem, vodováhou i bruskou. Jen je to teda občas trošku křivý. 😀 (Jo a na motorovku si ještě nevěřím)